#STŘÍPEK ze života | POMALOST JAKO CTNOST

Ten život je nějaký rychlý. Tak mi to aspoň vždycky přišlo. Už od mala. Nechápala jsem to. Ať jsem dělala, co jsem dělala, vždy mě ta aktivita z nějakého důvodu stála více úsilí, času a energie než všechny okolo. Sem tam se teda i některá z kamarádek přiznala, že to taky jako moc nedává… Víc mi jich ale přišlo dost v pohodě. Prostě to tak nějak vypadalo, že takto divná jsem pouze já.

A tak jsem se to naučila maskovat. Navenek jsem se snažila tvářit, že já taky pořád něco dělám, ale ve skutečnosti jsem věděla, že to tak úplně není. Jako taky bych ráda pořád něco dělala, ale nějak mi na to nezbývaly síly, čas a nebo pro jistotu obojí.

Už jako mladá holka jsem si odpoledne po škole nejradši lehla na postel a čuměla do zdi. To nedělalo dobře mojí mámě a tak mi kromě osmiletého gymplu naordinovala takovou zájmovou činnost, že jsem na neproduktivní „nicnedělání“ reálně neměla čas. Vždycky jsem byla ten člověk, co když může, tak si sedne…nebo ideálně lehne. Velmi brzy jsem se ovšem naučila, že to není správně a začala jsem za to cítit vinu. Toužila jsem být PRODUKTIVNÍ. Jako všichni ostatní. Nutila jsem se do výkonů. Střídala aktivitu za aktivitou. Naučila jsem se pít kafe místo pauzy na odpočinek. Došlo to tak daleko, že odpočinek a nicnedělání bylo v mém světě nakonec dlouhé roky TRESTNÉ. Ne že bych si nikdy neodpočnula, ale cítila jsem za to vlastně pořád VINU.

Připomíná vám to něco? Někoho? Vás? Sousedku? Ségru? Kolegu z práce?

Možná jste z těch šťastných, kteří tohle všechno mnou popsané jen mlčky (nebo s občasným komentářem) pozorují u svých blízkých. Říkáte si: „Co to jako je?“ „Proč je tak marnej/marná?“ „Vždyť já toho mám taky moc a nějak to vždy musím zvládnout a taky zvládám“. Pokud to máte spíš takhle, chtěla bych vás dneska vyvést z omylu o tom, že máme všichni STEJNÝ PODMÍNKY HRY. To totiž FAKT JAKO NEMÁME. Tak přestaňte být povýšení nad ty, kdo prostě nestíhají a čtěte dál. Třeba zjistíte, že jim tak trochu křivdíte (?)

Naše společnost je stádo lidí, kteří by se ideálně měli chovat  v podobných podmínkách tak nějak podobně. Tak to vidí logika, věda, instituce. Realita je ale často úplně jinde. Není to na první pohled vidět a proto tu mezi námi žije spousta lidí, kteří KAŽDÝ DEN TRPÍ. Lidí, kteří prostě NEJSOU STAVĚNI na neustálý výkon a činnost. V Human Designu se takovým lidem neříká „lenoch, slaboch ani budižkničemu“. Říká se jim NEENERGETICKÉ TYPY. To není synonymum pro „méně schopné, podřadné, horší“.  Mnohem přesnější je definice „lidé, kteří sem přišli plnit svoji klíčovou roli ve společnosti“. Ano, jsme jako klíče, otevírající potenciál druhých lidí, podporující je, ukazující správný směr, pozvedávající celou společnost… Takových lidí není málo. Je nás 23 %! Tolik? Jak je to možné? Zní to jako popis docela schopných lidí, kterých by si člověk určitě všimnul. Kde teda jako všichni jsou?

No, a TO JE PRÁVĚ TO. Nejsou. Teda jsou. Ale nejsou ve svojí síle. Proč? Protože jsou od dětství nerozpoznáni a tudíž vychováváni jako většinová společnost, což jsou TYPY ENERGETICKÉ. A co se děje s neenergetickým typem, který musí neustále stíhat typy energetické? Spotřebuje veškerou svou energii a kreativitu na to, aby energetické typy stíhal. Jenže to je PAST. Neenergetický typ bude vždy neenergetický, i kdyby se přetrhl. Tenhle člověk potřebuje fungovat JINAK. Odpočívat často. Nehnat se. Nejet na výkon. Někdy nejet vůbec. Dát si pauzu. Často vypadá, že vůbec nic nedělá a přitom se dějí věci!!! Co to je za nespravedlnost. Má makat…ne?

No, nemá. Neenergetický typ totiž i když zrovna vypadá, že nepracuje, tak ve skutečnosti pracuje. Zraje a rodí se v něm jeho vnitřní moudrost, smysl pro detail, schopnost rozpoznat vzorce, kreativní impulsy. To jsou kvality, které nejsou na první pohled vidět. Jsou ale jen proto méně důležité? Může se stavba postavit bez stavbyvedoucího? Je zbytečné, když někdo skládá hudbu nebo píše knihy? Je to málo, když si s někým promluvíte a po tom rozhovoru najednou víte, kam se v životě ubrat? Je to málo, když vás někdo dokáže podržet a podpořit svou pouhou přítomností? Fakt je to málo? 

Pro mě není. Už ne. Jako neenergetický typ jsem pochopila, že jestli nebudu toto svoje nastavení respektovat, tak můj život bude jedna velká katastrofa. A tak jsem si jednoho dne konečně dovolila „jen tak být“. Řekla jsem “ano” životu na volné noze. Řekla jsem “ne” všem svým vnitřním sabotérům a kritikům, kteří mi roky tvrdili, že nejsem dost. Dneska pracuju nejen pro peníze, ale taky pro radost. Nemám žádný harmonogram. Nemusím se do práce nutit. Nikdy! Zní to jako scifi, mému starému já určitě, ale mě se to fakt povedlo. Neříkám, že nejsou dny, kdy „je toho víc“, ale jsou u mě výjimkou, ne pravidlem. Život mě vmanévroval přesně do místa a mezi lidi, kde můžu takto žít a kde jsem něčemu platná. Doopravdy. Z přebytku. Ne proto, že musím jen makat a makat, abych se uživila. A i kdyby mě někdy překvapila hmotná nouze, tak už vím, že v mém případě není řešením „makat víc“, ale zůstat v sobě a věrná své vnitřní pravdě a řešení vždy přijde, aniž bych musela zkolabovat vyčerpáním…

A tak mám dneska jednu RADU. Pokud to nevíte, zjistěte si, co jste za Human Design typ. I ta jedna informace vám pomůže zkvalitnit život. A nebo to nezjišťujte a jen se nalaďte sami na sebe. V čem se poznáváte? Co je to, co vnitřně cítíte? Co je to, co vás naučili? Je to spolu v souladu? Jak to mají vaše děti? Nechcete toho po nich zbytečně moc a nebo málo?

Přeju si, aby jsme se všichni na sebe dívali s čím dál větším porozuměním a soucitem. Aby se tyto informace čím dál víc dostávaly mezi lidi všech věkových skupin, všech úrovní vzdělání, všech barev i tvarů. Přeju si, aby budoucí mámy a tátové věděli, kdo jim přišel do života a jak ho mohou přirozeně podpořit v jeho zdravém vývoji. Přeju si, aby na sebe lidi v práci nekoukali přes prsty jen proto, že mají rozdílné tempo. Protože ne každý dostal do vínku neustálý přístup k životní energii a je to tak v pořádku.

Přeju si tak MOC?

A co si přejete vy?

S láskou k životu a všem typům lidí, 

Veronika 

PS: nejsem rozhodně HD profesionál a chci zde upřesnit, že jsem problematiku typů poněkud zestručnila, mimo jiné v tom, že neenergetický typ se nerovná „nemá energii“. Jde spíš o to, že energii nemá stále k dispozici. Pro více informací mrkněte na www.humandesign.cz